Co byste měli vědět o dřevěném nábytku?

V téměř všech historických obdobích se v nábytkové tvorbě, jako hlavní materiál, využívalo dřevo. Přestože nábytkářský průmysl hledá uplatnění v nových materiálech, nábytek z masivu si v této oblasti stále udržuje svůj význam. Z historického nábytku dokázali řemeslníci vytvořit umělecké předměty vyjadřující atmosféru doby. Umělci ho zdobili řezbami a vykládali ho dýhami z různých druhů dřeva, perleti, slonovinou, kovem a podobně, na povrchu dřevěného nábytku vytvářely různé vzory například šachovnici nebo obrazy zachycující dobové události. Technika vykládání dřeva jiným materiálem se nazývá intarzie, přičemž tento pojem platí pro vykládání jakéhokoliv materiálu jiným materiálem. Dřevo umožňovalo použít na něm celou řadu různých dekorativních technik. Na obranu současného nábytkářského řemesla je třeba dodat, že mnozí tehdejší mistři však dokázali těžit pouze z přirozených vlastností tohoto materiálu, přesto jsou jejich díla přitažlivé dodnes. Vlastnosti, díky kterým dnes dřevo přitahuje své příznivce, jsou v první řadě pocit spojení s přírodou, jako po vizuální, tak i po fyzické stránce. Do interiéru vnese dřevo příjemný dojem útulnosti a skutečného domova. Světové módní trendy v zařizování bytových interiérů směřují k častějšímu využívání kvalitních přírodních materiálů. Dřevo se často kombinuje s kontrastními materiály jakými jsou například ocel, kámen nebo sklo. Takový interiéru působí lehce, vyváženě a přirozeně. Dřevěný nábytek dokáže vytvářet prostředí vhodné pro odpočinek i práci. Důležitým požadavkem na každý materiál použitý v interiéru je jeho zdravotní nezávadnost. I v tomto směru dřevo vytváří bezpečné a zdravé prostředí. Dalším aktuálním kritériem při práci s jakýmkoliv materiálem je jeho podíl obnovitelného zdroji a energetická náročnost zpracování. Tyto podmínky dřevo absolutně splňuje, protože je to obnovitelná surovina s nízkými nároky na energii při zpracování a s lehce zpracovatelným odpadem. Dřevo se jako převládající materiál uplatnilo v nábytkářském průmyslu hlavně díky jedinečné harmonii estetických a technologických vlastností, jakými jsou opracovatelnost a pevnost. S rozvojem vyspělých výrobních technologií se dřevo začalo kombinovat s jinými materiály jako je například laminát, fólie, dýha či kovové součástky. Díky tomu se zvyšuje například mechanická odolnost povrchu nábytku a zdokonalují se i další vlastnosti nábytkové konstrukce. Na estetické působení nábytku se kladou vysoké požadavky, proto v návrhu i ve výrobě má základní postavení výběr druhu dřeva. Výtvarný dojem z použité dřeviny hraje zásadní roli, takže při volbě často vítězí nad technickými vlastnostmi. Ovlivňuje ho textura a barva dřeva spolu s ostatními povrchovými parametry čili například lesk a drsnost povrchu. Celkový dojem z produktu může být umocněn výběrem vhodné dřeviny. Druh použité dřeviny a odstín dřeva také může prozradit, zda se jedná o nábytek kráčející s dobou nebo ne. Dramatická textura některých dřevin například ořech, na vhodném místě příjemně oživuje výraz nábytku nebo atmosféru celého interiéru. Některé druhy dřeva vyžadují na vyniknutí skladby větší plochu, jiné působí příjemným dojmem i na menší. Nevhodná volba výrazu dřeviny nebo uspořádání textury na povrchu dílu, dokáže esteticky znehodnotit dojem z celku. Při výrobě se často skládají jednotlivé kusy dřeva tak, aby jejich textura vytvářela jednotný obrazec na výsledném díle. Vzhled dřeva předurčuje možnost povrchové úpravy hotového výrobku, například světlejší dřeviny se dají mořit větším počtem barevných odstínů, jako tmavší dřeviny. Na nábytek v interiéru působí velká mechanická zátěž, proto výběr materiálu ovlivňují i ​​mechanicko - fyzikální vlastnosti. Pro prodloužení životnosti nábytku se k zvýšení jeho kvality nejčastěji vybírají dřeviny s vyšší hustotou a to jednak listnaté dřeviny s vyšší hustotou a výraznou texturou například ořech, třešeň, hruška, jasan nebo dub, jednak s méně výraznou texturou, jakou má například buk, javor, bříza, ale i dřeviny s nižší hustotou a atraktivním pletivem. Z exotických dřevin jsou to eukalyptus, palisandr, eben, mahagon, teak či další. Na výrobu luxusního nábytku se používají dýhy nebo řezivo z exotických dřevin, některé z nich, ty s méně atraktivní texturou, se těží na výrobu levnějších modelů. Kromě vizuálních a technických vlastností podléhá výběr druhu dřeva i dopadem jeho specifické vůně čili například na nábytek a obklady je velmi žádané borovicové dřevo. Speciální technologické požadavky na druh dřeviny mohou klást například pokud jde o sedací nábytek z ohýbaného dřeva. V našich podmínkách vyhovuje takové technologii buk, z něhož je vyrobena většina ohýbaného sedacího nábytku. Další výhodou bukového dřeva jsou výborné mechanicko - fyzikální vlastnosti, vyhovující struktura bez velkých pórů, díky ní se zvyšuje pevnost ve spojích subtilních prvků sedacího nábytku. Výběr materiálu je neodmyslitelně spojen s charakteristikou prostředí, ve kterém bude výrobek umístěn, čili zda jde o interiér nebo exteriér, jaká je vlhkost a teplota vzduchu, rozhodný je i způsob využívání výrobku a podobně. Masivní dřevo reaguje na změny vlhkosti prostředí změnami svých rozměrů a tvaru. To se může negativně projevit na funkčnosti výrobku například deformací horní desky stolů či dveří skříněk, které se pak špatně otevírají. Vhodnou konstrukcí lze těmto negativním jevům předcházet.